Toto je jedna z velmi častých otázek, které se v různých právních poradnách opakovaně objevují. Rodiče ještě za života převedli nemovitost na jedno z dětí (v tomto článku sestře) a druhému dítěti slíbili, že ho sestra po jejich smrti „vyplatí“. Když pak rodiče zemřou, ukáže se, že se sestra k žádnému vyplacení nemá. Musí obdarovaný sourozenec druhého „ochuzeného“ sourozence vyplatit? Vyřeší to notář v dědickém řízení?
Notář v dědickém řízení řeší jen to, co rodičům patřilo v okamžiku smrti
Základní pravidlo je poměrně jednoduché. Dědické právo je právem na pozůstalost nebo na podíl z ní a pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele v době smrti.
Pokud tedy rodiče nemovitost platně převedli už za svého života a v katastru byla jako vlastník v době jejich smrti zapsána sestra, nemovitost zpravidla už do pozůstalosti nepatří. Děti sice v první dědické třídě dědí ze zákona, ale jen z toho majetku, který rodičům ke dni smrti skutečně ještě patřil.
Častý omyl panuje ohledně očekávání, že notář v dědickém řízení spravedlivě uspořádá majetkové poměry a dořeší i tyto staré rodinné sliby. Jenže pokud byla nemovitost už před smrtí převedena na sestru, notář nerozhoduje o tom, jak spravedlivě narovnat majetkové poměry mezi sourozenci. Řeší především to, co ještě patří do pozůstalosti.
Samotný slib rodičů ještě nemusí znamenat vymahatelný nárok
V těchto situacích obvykle záleží hlavně na tom, jak přesně bylo ono „vyplacení“ mezi rodiči a sestrou právně ujednáno. Pokud je už v převodní (darovací) smlouvě dostatečně určitě a srozumitelně uvedeno, že sestra má po splnění určité podmínky zaplatit konkrétní částku svému sourozenci, může jít o situaci, kdy druhému sourozenci vznikne přímé právo plnění požadovat.
Vedle toho také přichází v úvahu ještě jiná možnost, a to darování s příkazem. Právě zde bývá v praxi často problém. Samotné označení převodu jako darování s příkazem totiž ještě neznamená, že druhý sourozenec bude mít po smrti rodičů automaticky přímý a vymahatelný nárok vůči obdarované sestře.
Jinými slovy, ne každé ujednání o budoucím „vyplacení“ má stejnou právní sílu. Vždy je potřeba pečlivě zkoumat konkrétní text smlouvy a posoudit, zda jde jen o pokyn rodičů vůči obdarované sestře, nebo už o ujednání, které skutečně zakládá přímé právo druhého sourozence požadovat plnění.
Pokud šlo jen o ústní rodinnou dohodu, pozice bývá slabší
Jestliže rodiče jen opakovaně v rámci rodiny komunikovali „sestra tě potom vyplatí“, ale v samotné smlouvě to není a neexistuje ani jiná průkazná listina, situace bývá podstatně složitější.
Ústní slib sám o sobě většinou nestačí k tomu, aby notář v dědickém řízení rozhodl, že sestra musí něco zaplatit. Spor se pak často přesouvá jinam. Nejde už ani tak o dědictví, ale o otázku, zda vůbec vznikla vymahatelná dohoda a co přesně bylo jejím obsahem.
A co započtení daru v rámci dědictví?
Logicky se nabízí úvaha, že by se hodnota domu, který sestra dostala už za života rodičů, mohla v dědictví nějak zohlednit. V praxi to ale nefunguje tak, že by se dům automaticky vrátil zpět do dědictví nebo že by notář sestře rovnou uložil povinnost druhého sourozence vyplatit.
Započtení má smysl hlavně tehdy, když po rodičích zůstal ještě nějaký další majetek, který se v dědictví rozděluje. Právě při rozdělení tohoto majetku se může zohlednit, že jedno z dětí už za života rodičů dostalo významný dar. Pokud ale po rodičích už žádný podstatný majetek nezůstal, bývá praktický význam započtení mnohem menší.
U běžného dědického podílu navíc započtení obvykle přichází v úvahu jen tehdy, pokud to rodiče výslovně určili např. v závěti. Jen výjimečně může o započtení rozhodnout i soud.
U takzvaného povinného dílu, tedy minimální peněžité hodnoty, kterou musí dítě z pozůstalosti dostat, i kdyby ho rodič v závěti opomenul, jsou pravidla odlišná a některé dary se mohou zohlednit i bez takového výslovného pokynu.
Závěr
U těchto rodinných sporů nestačí řešit jen to, co rodiče chtěli nebo co v rodině platilo za dohodu. Rozhodující je, co bylo právně sjednáno, co ještě patřilo do majetku rodičů v okamžiku smrti a co lze v případě sporu skutečně prokázat. Dědické řízení totiž není univerzální nástroj na nápravu všech starých neformálních rodinných dohod. Někdy se práva druhého sourozence dají vymoci. Někdy až samostatnou žalobou v rámci občanskoprávního řízení a jindy bohužel velmi obtížně.
právní služby
Ať už v rodině převod nemovitosti teprve zvažujete, nebo už mezi sourozenci vznikl spor o to, co komu mělo připadnout, mohu vám pomoci situaci právně vyhodnotit a navrhnout další vhodný postup.
* Tento článek není právní radou, ani právním poradenstvím.
